Morkovická neznámá - Báseň napsaná po shlédnutí představení Miláček Fando a Liz

Slunce svítilo pouze do mé tváře, která do nedávna byla pouze slokou v prvních básních.
Měsíc mi zdobil vlasy...zahalena v stříbrném rouše.
Žena s hlavou v oblacích, zavřená ve frázích lásky,
milovaná dnem i nocí.
Věřím ti, věřím ti, věřím ti, věřím ti?...............
V bludném labyrintu, já zbloudilá...
Představa marionety, visící na provázcích...
Pod drobnohledem párů očí, cizí ruka na mě chytá...
Je mi zle! Je mi zle! Je mi zle!
Věčné hledání,.. proměna "miláčka" v krutost,..
zrozená z kořene strachu, balená do hávu šílenství!
Skutečnost naděje v cíli se mi ztrácí...
Láska zmizelá, zbyla jen nenávist...
Bubínek lítosti, v okovech oděná,
svobodou je klíč...
Bolest už necítím,... vábí mě světlo, co promlouvá znělými hlasy
do lunární záře.
Byla jsem člověkem...kouzlem...i realitou!
Jsem...volná, volná, volná!
Běžím loukou a nevidím konec obzoru,
s vědomím, že moje duše....je snem....