Můj největší divadelní trapas

Můj největší divadelní trapas !

     Dnes mě oslovil náš  František, zda bych nechtěl na naše webové schránky  napsat, či spíše popsat největší trapas mého dlouhého divadelního života.

     Do velkobystřického divadla jsem nastoupil v roce 1977, kde jsem ve hře

J.K.Tyla  „Fidlovačka“ hrál až 5 rolí. Poněvadž to byla hra se zpěvy, tak jsem zpíval ve sboru  „ Dřevorubců“ , „ Krajánků“ , zpíval jsem, když bylo ve scénáři napsáno „Všichni“ a také  „Oba sbory“.

     Abych byl využit také jako dramatický herec, připsal mi pan režisér Vadimír Týřl  ( kterému jsem velice vděčný za to, co mě všechno naučil ) roli prodavače tureckého medu. Dodnes si pamatuji obě repliky : „ Turecký med!“  a  „ Kupte si turecký med !“

     Ale nyní k mému největšímu divadelnímu trapasu!

Ten se udál, když jsme  v roce 1985 měli premiéru hry L. Stroupežnického

 „ Naši furianti.“  Vše bylo nazkoušeno, každý věděl, co má dělat a kam v ten či onen okamžik jít. Na generálce vše běželo tak, jak má. Hrál jsem ševce Habršperka.

A   n a j e d n o u  s e  t o  s t a l o !

     Kolega, který  byl zkušenější, než já mi povídá : „ Ty máš teď malou pauzičku, tak si jdi klidně sednout do šatny. Vždyť tu v zákulisí nemusíš tvrdnout.“ No a já jsem šel ! Dal jsem si jednu štamprličku, potom druhou a bylo mi dobře.

     Jenže!

Jenže jsem zapomněl, že mám ještě jeden malý výstup. Nic moc, ale …

Na jevišti zatím probíhalo toto drama :

A :   Zavolejte Habršperka, ten to všechno viděl.

B :   Habršperk tu není !

A :   Jak to, že tu není ?

B :    Já nevím, asi někam musel jít!

A :    Kam musel jít ?

B :     Já nevím, ale zdálo se mi, že šel do dílny. Asi tam má nějakou práci. Možná podráží nějaké boty !

A :     Tak pro něj do té dílny někdo zajděte !

Mezitím za mnou někdo běžel do šatny : „ Kde jsi, člověče, vždyť máš být na scéně a hrát !“

     Ve mně hrklo, jak ve starých pendlovkách.  Srdce se mi rozbušilo, že mi skočilo málem až do krku. To byl tedy průšvih!!! Nikomu z divadelníků tyto tři hrozné minuty nepřeji.

Doběhl jsem na jeviště, omluvil se, že jsem v dílně vyřizoval reklamaci a konečně se mohlo v divadle pokračovat.

     Premiéra nakonec dopadla dobře, velkobystřičtí diváci byli spokojeni a já jsem si ověřil starou známou poučku:

Nevymýšlej nic nového!!!  Režisér a maminka mají vždy pravdu !!!

Jarda Magdon                                                                       8. ledna 2012