Recenze - Krakonošův divadelní podzim 2012 Vysoké nad Jizerou

Recenze

DS Osvětová beseda

Velká Bystřice

Patrick Haudecoeur. Danielle

Navaro-Haudecouer:

Mátový nebo citrón?

V režii Tomáše Hradila uvedl soubor z Velké Bystřice hru, která od osmdesátých let minulého století sklízí úspěchy včetně ceny za nejlepší komedii ve Francii. Českou premiéru

si zapsalo amatérské Divadlo Devítka z Ostravy. Předloha je bulvární komedie, která podobně, jako hry Bez roucha či Divadelní komedie čerpá z divadelního prostředí a dává možnost ve formě hry ve hře nahlédnout pod pokličku divadelní praxe. Skupina herců zkouší

bulvární frašku z dvacátých let minulého století. Je pár dní před premiérou a nic není hotové. Technika je flegmatická, to je patrné např. na první připsané mimoslovní scéně. Režisérka nezvládá krizové situace (mimochodem i její představitelka Eva Vernerová by měla

přidat, na důrazu a energii). Mezi herci, jejichž lidské charaktery autoři předepsali, vzrůstá napětí. Je jasné, že se blíží katastrofa. Hra má tři roviny. První z nich je zkouška, druhou

je civilní poloha herců, kteří formou zcizování reagují jako lidé, třetí je pak premiéra. Důležitý je fakt, že pouze dva z členů skupiny (manželé Sofie a Richard) jsou profesionálové. Ostatní jsou nadšení amatéři. Např. Julien hraje jen proto, že jeho otec je producentem inscenace. Tomáš Hradil přečetl žánr či spíše žánry (každá polovina se hraje v jiném žánru) a pochopil, že jedinou ambicí hry je zábava. Pro rovinu zkoušky, v níž se představují zároveň

dramatické postavy i jejich představitelé a která je vlastně rozehráním jediné dramatické situace, navymýšlel spoustu slovní, pohybové, zvukové i situační komiky. Doplácí však jednak na to, že hra v této části je konstrukcí a také se nepodařilo dostatečně odlišit opakující

se situace tak, aby se vyvíjely opřené o tematizaci figury. Je to patrné zejména na Julienovi. Jeho postava je hraná s vysokou mírou stylizace, avšak stále stejně. Jako neherec, který se připlete do divadelní mašinérie přípravy inscenace, nemusí být přece na konci stejný jako na začátku.První polovina, která tenduje ke grotesce, se vleče, rozpadá se na jednotlivé výstupy a ztrácí se souhra. Hráči na sebe málo reagují. V přemíře snahy po ještě vyšší míře komiky si přidávají dobové vtipy (např. trochu laciná zmínka o prohibici). Druhou polovinou inscenace

je premiéra bulvární komedie z dvacátých let. Režijně i herecky vychází ze situací a až na postavu režisérky Kláry, jež musí zaskočit za Dominika, který se opil, jsou ostatní velmi živí, hrají s chutí a s energií. Bylo to patrné i na reakcích publika, které reagovalo mnohem živěji než v první půlce. Zejména se daří Romanu Teglovi v roli Juliena – Henriho. Dobrá je scéna (kolektivní dílo souboru), neboť vytváří dobrý prostor pro hru. Je otázkou, zda opravdu všechny kostýmy (pánský župan?) jsou dobové.

Lenka Lázňovská

Jak to vidí seminaristé?

Jako divadelníci jsme přijali komedii,která si dělá legraci ze šmíráckého divadla. Byli jsme spokojení s většinou hereckých výkonů. Ačkoliv se režisér snažil o sjednocení hereckého stylu, ne vždy se to podařilo.

Půdička