Tak vám přeji... Jak jsem kopal kanál.

     O svém kamarádovi Jardovi jsem vám již povídal. Rád bych vám sdělil další příhodu, která ani tak není o Jardovi, ale o mě. Vlastně i o něm, ale je potřeba začít od lesa (tedy od žumpy).

     Tento můj kamarád měl manželku, měl i nově pořízený rodinný dům, měl v něm i záchod. Ten záchod měl však jednu chybu. Nebyl připojen do kanalizace, ale jen do septiku, tedy do žumpy… no spíš žumpičky. Tato zlotřilá žumpa byla v jednom kuse plná, přetékala a nevábně zaváněla. Bylo rozhodnuto, že se musí záchodek a celý dům, připojit na řádovou kanalizaci.  

       Jelikož jsem pravdomluvný, dovolím si udělat malou vsuvku. Tomuto rozhodnutí předcházela taková jedna situace. „Jaroušku,  prosím tě, skoč mi do zahrady pro pár rajčat a cibuli. Udělám ti tvůj oblíbený salát“, takto pravila manželka. Jelikož manželky se musí poslouchat, vyzvaný Jaroslav, nazul jen cukle (pro nemoraváky – nazouváky) a statně vykročil do zahrady. Zde se dostává ke slovu přeteklá žumpa. Stačí jeden neopatrný krok a zahradník se již válí na zemi v něčem neidentifikovatelném.

       Kopáčská parta byla shromážděna  ve  složení tří mužů. Tedy já, Jarda a další kamarád Víťa. Oba zmínění pánové koukali do plánů a já čekal na rozkazy. „Kopat se bude tady po vyznačené trase, a  jak se budeš blížit k vratům, bude se výkop svažovat až do hloubky dvou metrů“ pravil první šéf. „A žádné flákání“ děl šéf druhý. Nějak jsem se nemohl smířit s tím, že se oba pasovali do role šéfů a já jsem byl degradován na nádeníka. Nebudu vám popisovat strohou dřinu, ani počet vypitých piv a vyřčených nadávek. Nicméně výkop začal být výkopem a soumrak mě vysvobodil z otroctví. Koupel a dobrá večeře mi vynahradily tu velkou dřinu. Musím ještě dodat, že přes veškerou snahu se nám nepodařilo s výkopem dojít až k vratům, natož pak k silnici.

         Druhým dnem bylo pondělí a já musel do práce. Kolem desáté mi zvonil mobil. „Ano pane šéf?“  „Prosím tě, Františku, jak odpoledne přijdeš k nám, dávej pozor, Víťa se už prokopal pod vraty, tak ať nespadneš do kanálu.“ „Děkuji, jsi hodný a dám pozor.“ Toto upozornění jsem měl na mysli, když jsem se blížil k baráku. Po té, co jsem došel k vratům, uviděl jsem, jak moc zdatný kopáč pokročil. Dílo bylo dokonáno. Na vratech byl velký nápis „Pozor, za vraty je výkop“. Pomyslel jsem si, jak je Jardova žena hodná a opatrná, že vyvěsila varování. Vylovil jsem klíče a odemykal. Při odemykání vrat mi hlavou proběhlo něco jako „ však vím, ne… však jsem ten kanál kopal… kvůli mně to psát nemusela.“ Samozřejmě, že následovalo to, co všichni tušíte. Otevřel jsem vrata a nakročil…. Procitnutí bylo zlé. Rifle jsem měl celé roztrhané a košili taky. Z hlavy mi tekla krev, a ta bolest, která mi projížděla nohou, se nedá popsat. Jenom Jarda se smál na celé kolo. Chtěl jsem ho nakopnout! Nešlo to.

        A proto Vám přeji, abyste na sebe dávali pozor, a nikdy nepadali do výkopu nedej bože do žumpy.

                                                                                  Váš František