Tak vám přeji..... "Jak jsem urazil politika."

Jak jsem urazil vysoce postaveného politika.

        Dnes vám budu vyprávět příhodu, která se opravdu stala. Pokud byste si mysleli, že vás nějak „lakuju“, tak se můžete zeptat Tomáše, protože ten seděl vedle mě.

          Bylo to takhle na jaře a my jsme hráli v Hodoníně na nějaké divadelní přehlídce. Podrobnosti si už nevzpomínám, jelikož mozek prý trapné a stresující situace vytěsňuje a zapomíná. Nicméně na podstatu toho nebetyčného trapasu zapomenout nejde a dodnes se v divadle dává k lepšímu.

        V propozicích, které jsme dostali bylo uvedeno, že divadelní přehlídku bude zahajoval starosta Hodonína a že záštitu nad přehlídkou převzal právě onen nejmenovaný politik, který v tu dobu zastával funkci ministra  práce a sociálních věcí. Já jsem byl tenkrát dost pravicově vyhraněn a to, že je levice u vlády se mi nelíbilo (Já jsem byl tenkrát tak blbej). No a tahle kombinace dala vzniknout tomuto trapasu.

        Seděli jsme v divadle a starosta zahajoval. Mě to moc nebavilo a tak jsem nedával pozor, co se odehrává na pódiu. Sotva starosta dořečnil a vznikla vteřina ticha, tak já jsem zahalasil k Tomášovi. „Víš že tu bude taky ten hroch s debilním úsměvem?“ (později jsem se dozvěděl, že to slyšelo celé divadlo). A ve stejnou chvilku kdy jsem dořekl urážku onoho politika, tak se v řadě přede mnou vztyčila jeho mohutná postava.  Musím říct, že se dodnes stydím a netuším, jak bych se za to omluvil, ale pan ministr to vzal s úsměvem. Otočil se ke mně a řekl „Mládenče, každej jsme nějakej a každý máme jinej politickém názor, a to je dobře, nemyslíte?“  a odkráčel na jeviště. Seděl jsem zaražen v sedadle a dělal, že neexistuji a že tam nejsem…Krve byste se ve mně nedořezali.

     A tak Vám přeji, aby lidé kolem vás brali vaše unáhlené jednání, vždycky s humorem a nadhledem, tak jako tehdy pan ministr.

Váš František