Tak vám přeji.... Strejček lázeňák aneb Milí bakaláři

Strejček lázeňák aneb Milí bakaláři

Strejček? Abych pravdu přiznal spíš prastrejček. Anebo ještě pravdivěji, prastrejček z pátého kolena. Ale u nás v rodině to byl vždycky strejček Karel. Tento můj strejček bydlel v Karlových Varech. Jak on sám říkal ve městě hříchu a prostopášnosti. On sám byl toho tvrzení zářným důkazem. K jeho cti je nutno konstatovat že se tak stalo až po smrti pratetičky Žofie. Pratetička umřela poměrně mladá, o to raději rád vzpomínám na několikeré prázdniny strávené na okraji Karlových Varů.

Když strejček dodržel rok smutku, rozhodl se, že si ještě trošku užije světa. Nevím, zdali si ještě pamatujete všechny ty mikro komedie a bakalářské příhody, které si brali na paškál nezřízený lázeňský život statných důchodců a fešných důchodkyň, ale tehdy to tak opravdu bylo. Lázně se jen hemžily mladými vdovami, které se snažily seznámit s nějakou dobrou partií a podzim života prožít v páru. Tohoto faktu si byl strejček moc dobře vědom. Jednoho krásného, slunného dne vytáhl ze skříně černý svatební oblek, pečlivě se oholil a v hojné míře použil kolínskou vodu značky Elita, za 8 korun československých. Zamířil, kam jinam, než na hlavní kolonádu, tam nabral do lázeňského hrnku léčivý pramen a usedl na lavičku stíněnou stromy. Pozoroval okolí zrakem geparda, který přemýšlí, kterou gazelu užene. Po vzoru zmíněného zvířete dělal na okolí dojem, že občas zadřímne, ale přitom je pořád ve střehu. Asi po půl hodince sladkého odpočinku, a ještě sladší dřímoty, se v zorném poli objevila gazela. Tedy statná pětapadesátnice. Strejček se probral, a když Gazela procházela kolem, oslovil onu dámu a zapředl rozhovor.

Teď mi dovolte, abych jako autor vstoupil do děje. Jestli, že jsem v titulku použil výraz „Milý bakaláři“ tak to nebylo vůbec od věci, protože tento příběh, který vám vyprávím, by opravdu zasloužil filmové zpracování. A protože mám rád experimentování a zvláštní formy vyjádření obsahu pokusím se teď pokračovat filmovou formou. Toto spojení- film ve psané formě- můžete brát buď jako vyjádření autorovi slabosti, nebo jako výraz autorovi geniality.

Pozor, kamera, jedem.

Klapka první

Je to akorát týden co se strejček seznámil s Gazelou. Je neděle ráno a strejček s Gazelou snídají po prohýřené noci. Samozřejmě, že všechno platil gentleman.“ Prosím tě, Karlíčku, mě je to moc trapné, ale mohl by si mi půjčit dva tisíce. Zítra musím zaplatit nové zuby a nějak jsem si špatně spočítala výdaje a důchod mi přijde na mou trvalou adresu.“ „Ale jistě že Gazelko, samozřejmě s tím můžeš počítat. Po obědě si zajdeme do cukrárny na pohár a zítra, jak otevřou spořitelnu, zajdeme pro peníze.“

Klapka druhá

Jsou to akorát dva měsíce, co se strejček seznámil s Gazelou. Lázeňský pobyt Gazely již dávno skončil a ona již bydlí v karlovarském domku mého strejčka. „Prosím tě Gazelko, tady ve skříni, pod hodobožovým oblekem, jsem měl obálku s dvaceti tisíci, co jsem si za celý život uspořil, a nemůžu ji najít. Nevíš, kam jsem ji mohl dát?.“ „To nevím Karlíčku musíš pořádně hledat, ale neboj se, určitě ji najdeš. A nezapomněl jsi?  Zítra musím odjet na jeden den domů, vyřídit pár věcí na národní výbor, abychom se konečně mohli vzít.

Klapka třetí

Jsou to akorát čtyři měsíce, co se strejček seznámil s Gazelou. Jsme v budově okresního soudu v Karlových Varech. „Obžalovaná Gazela Dvorská se odsuzuje za podvod na dva roky nepodmíněně…“

Klapka čtvrtá

Je to akorát pět měsíců co se strejček seznámil s Gazelou. Sedím se strejčkem v kuchyni. On pije kávu a kouří fajfku, já popíjím horkou čokoládu. „Víš, Františku, Gazela byla anděl. Ale taky mrcha. Byla to andělská mrcha. Doufám, že jsi byl náležitě poučen a neuděláš nikdy stejnou chybu.“

A tak vám přeji, abyste nikdy nespadli do tenat andělské mrchy.

Váš František