Vražda v Klášterní ulici.

 Vražda v Klášterní ulici.

     Po krátké přestávce, která byla způsobena z části divadelními prázdninami a z části přípravami na národní přehlídku „Krakonošův divadelní podzim 2012“ ve Vysokém nad Jizerou, opět usedám ke klávesám svého počítače, abych napsal pár vzpomínek na divadelní dění našeho souboru. Mé dřívější vzpomínání se týkalo divadelního souboru, který si říkal „stará garda“ a tyto vzpomínky pocházely z let 1977 až asi do roku 2000. Dnes bych začal vyprávět zážitky „těch mladých“, kteří se rozhodli, pokračovat v divadelním snažení a kteří si také chtějí vyzkoušet ona zvláštní prkna.

          Vybral jsem si vzpomínky na inscenaci hry Eugena Labische „Vražda v Klášterní ulici“. Tato hra byla sestavena ze třech povídek:“ Muž, který měl naspěch; Vražda v Klášterní ulici a Fricando“. Toto vysvětlení je důležité, poněvadž v další části mých vzpomínek bude hrát nezanedbatelnou roli. Hru jsme nazkoušeli a úspěšně uvedli na naší domovské scéně ve Velké Bystřici.   Byla to veselohra, nám se hrála velice dobře, takže úspěch se dostavil. Diváci byli spokojeni. Pak jsme ji odehráli ještě v několika okolních vesnicích a najednou jsme byli pozváni do Městečka Trnávka.  Velmi jsme se těšili, protože o ochotnících z Městečka Trnávka bylo známo, že jsou docela dobří. Cestou, autobusem jsme slivovičkou opatrně rozháněli trému a těšili jsme se, jak jim to zahrajeme. Po příjezdu na místo se chystala scéna a zároveň jsme se poznávali s místními ochotníky (a ochotnicemi). Pochopitelně se to bez nějakého toho truňku neobešlo. A najednou došlo k maléru! Jak jsem vás již dříve upozorňoval, celé představení se skládalo za třech povídek a já jsem hrál až v té třetí – Fricando. Tím jsem pro mé seznamování s místními získal dalších asi 60 minut. Nemusím snad ani vysvětlovat, k čemu posléze došlo! Můj monolog, který za normálních okolností trval asi 5 minut, se najednou protáhl tak, že i za 8 nebo i za 10 minut jsem měl pořád co říci. Má divadelní manželka Renata Zavadilová v zákulisí bledla, protože nevěděla, kdy má nastoupit, Aleš Hořínek jako můj bratránek přemýšlel, zda mě nemá zastřelit, (hrál vojáka) a režisér Tomáš Hradil již neměl žádnou nadávku, kterou by mě mohl počastovat. Musím se však také pochválit. Neupadl jsem a divadlo jsme zdárně dohráli. Pro mě je to však velké ponaučení: Seznamování si nechej až na pak! 

A ještě jedna nepříjemnost se stala při inscenaci této hry. Bylo to v Kopřivnici. Ve druhém jednání si herci myjí ruce v lavorku.Svou roli hráli přesvědčivě a tak trocha vody zůstala na podlaze, na které bylo linoleum. Nikdo jsme si toho nevšimli, takže pak se stala ta nepříjemná věc! Renata Zavadilová se během hry musí strašně rozčílit a strašně rozčílená rázným krokem odchází ze scény. Na mokrém linoleu jí však podklouzly nohy a ona hlavou, upadla na železný požární žebřík, který byl hned na pravém portálu. Byla to hrozná rána! Jediné štěstí bylo, že měla nasazenou hustou blonďatou paruku, která tu ránu trochu ztlumila. Přesto zůstala chvíli značně otřesená. Divadlo jsme dohráli, ale zážitek to byl nezapomenutelný. Tím jsem vyčerpal nepříjemnosti, které nás s tímto představením potkaly. Ale nejen nepříjemnosti provázely tuto inscenaci. Na soutěžní přehlídce ve Štítině u Opavy jsme byli nominováni na postup na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou a zároveň jsme si odvezli tato ocenění: 

Cenu za režii obdržel Tomáš Hradil. Cenu za mužský herecký výkon obdržel Svatopluk Zatloukal. Cenou za ženský herecký výkon byla oceněná Marie Pecůchová. Čestné uznání za scénografii byli oceněni Zdeněk Hrbek a Tomáš Hradil.

 A tak nám nezbylo, než abychom své kvality potvrdili i na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, na Krakonošově divadelním podzimu 2003. Těm, kdo neví, co znamená národní přehlídka divadelních her ve Vysokém nad Jizerou chci  sdělit, že se jedná o velký divadelní svátek, na kterém se sejdou nejlepší amatérští ochotníci, kteří se snaží co nejlépe představit svůj soubor, svou hru a své umění. Zároveň je to i veliké setkání divadelních přátel, kamarádů a pochopitelně i soupeřů. A nad tím vším je odborná porota složená z divadelních pedagogů, teatrologů, scénografů, novinářů – prostě lidí, pro které je divadlo životem. A na tuto přehlídku jsme postoupili! Snažili jsme se odehrát své role co nejlépe, nikdo nechtěl zklamat. A doufám, že se nám to podařilo. Posuďte sami:

Za roli Marion st. obdržela Čestné uznání Marie Pecůchová. Za roli Alexandra obdržel Čestné uznání Aleš Hořínek. Za roli Dardarda nejst. obdržel Cenu za herecký výkon Jaroslav Magdon. Za roli Marion nejst. obdržela Cenu za herecký výkon Renata Zavadilová.                                                                                                          

S povídkou Fricando jsme se potom ještě zúčastnili Přehlídky jednoaktových her v Holicích v roce 2004.

Na závěr bych chtěl říci, že při zkoušení i hře jsme se bavili, že jsme tuto  hru hráli rádi a že na výsledku to i bylo znát.